Výlet
11.03.2003
Ahoj,
V sobotu dostali moji miláčkové bezvadný nápad. Naložit mě do auta a směr Liberec. V autě nás bylo 5. Miška, Honzík a děda s babičkou a jáááá. Děda se chtěl podívat do OBI a tak se jelo. Honzík se mnou čekal venku, já jsem se tam z dlouhé chvíle zmazal k nepoznání. Válel jsem se po tom krásně špinavém sněhu. Paráda. Moc se mi to líbilo, Honza už tak nadšený nebyl, musel mě trochu otřít. Zavolal Kláře a tak se jelo do mého rodiště. Měl jsem radost z nových lidiček, zkoumal jsem co tam mají dobrého. Nakonec mi ke hraní stačili kameny a kus dřeva. Klára poradila páníčkům jak mě naučit nebát se v autě. Totiž po chvíli co sedím v autě spouštím dlouhatánskou slinu z každé strany - ze strachu. Prý na mě zkusí fintu s otevřeným kufrem a budou do něj dávat pamlsky. Pf, jsem zvědav jak dlouho jim to vydrží. Kdo z koho. Zábavná hra.
Jako odměnu za mé utrpení v autě jsme jeli na Ješted. Bylo tam moc krásně, nádherný bílý sníh. Hned jsem se tam musel vytřít... Chtěli mě vzít lanovkou nahoru, ale neměli jsme sebou košík tažkže někdy jindy. Šli jsme se alespoň projít ke skokanskému můstku. Cestou jsme potkali psa. Byl moc krásný ale k němu mě nepustili. Cesta ke sjezdovce byla odhrnutá a tak tam bylo blátíčko a kaluže vody, krásně to čvachtalo. Znáte něco krásnějšího? Pod sjezdovou bylo pár lidí, ty mě ale vůbec nebrali, za to lyžaři co přijížděli mě dost rozčílili. Jezdili mi po tom krásném sněhu a dělali rámus, trošku jsem je musel zkrotit. Štěkal jsem na mě, ale oni dělali, že nerozumí a vesele si pokračovali dál... Na zpáteční cestě k autu jsem se mohl podívat za tím pejskem co byl u záchranářské boudy. Očuchali jsme se a on byl tak krásný. Pohladil mě párkrát po hlavě a já ho olizoval. Nechtělo se mi jít pryč, ale musel jsem. Ani jemu se nelíbo, že jdem pryč. Den se povedl. Mám rád výlety.
Tak zas příště
HAF!!!